Mohlo by to skutečně začínat jako nějaká pohádka. Že bylo jednou jedno chudé království… Jenže ona to pohádka není. Toto království skutečně existuje. Jmenuje se Lesotho a nalézt ho můžeme na jihu afrického kontinentu. Je obklopené Jižní Afrikou, se kterou toho ale z našeho úhlu pohledu moc společného nemá. V mnoha ohledech.

Toto se vyznačuje třeba tím, že jde o chudý hornatý stát, a zatímco Jižní Afrika na tom také není nijak světoborně, je to tady daleko horší. Protože při zdejší nezaměstnanosti a hornatosti země zde mají problémů až nad hlavu, ty související s turisty nevyjímaje.

Jedním z problémů, jež tu našince čekají, je třeba už i jenom skutečnost, že se zde doposud vyžaduje při vstupu do země potvrzení o očkování proti koronaviru nebo PCR test absolvovaný maximálně tři na před nastoupením cesty sem, případně nanejvýš den starý antigenní test. Což už se pro nás ve většině světa zrušilo, ale tady se na tom dosud trvá. A i když už jsou všechny hraniční přechody otevřené a skončil tu i zákaz vycházení, může to být komplikace. A aspoň že tu našincům nehrozí karanténa.

Také se tu doposud musí nosit masky na veřejných místech a jsou omezeny některé společenské akce, je nezbytné dodržovat protokoly o zdraví a bezpečnosti COVID-19, jako jsou třeba sociální distanc a hygiena.

Což ale nemusí být ještě ten největší problém. Ten může tkvět i v něčem docela jiném, v tom, co už Evropan obvykle moc nechápe a nezná. A sice v tom, že se sice vyžaduje mezinárodní řidičský průkaz nebo cestovní pas přesahující délku pobytu v zemi aspoň o čtvrt roku, ale není vlastně nikomu jasné, jak se to má s vízovou povinností. Své informace by o tom mělo mít velvyslanectví, pod které spadáme, to ale sídlí až v italském Římě, a proto si tam našinec těžko odskočí z domu, aby se poinformoval.

Podle sdělení tohoto státu totiž naši turisté nepotřebují vízum a toto prý ani nebývá v praxi vyžadováno, není však jasné, jak dlouho se takoví turisté mohou v zemi vůbec zdržovat. A je také záhodno vytisknout si lesothskou nótu, která se bezvízového styku týká, a na hranicích se zeptat na podrobnosti imigračních úředníků. Všichni ostatní cestovatelé vyjma turistů však vízum potřebují. A je vždy dobré se před cestou na jejich ambasádě informovat, zda neodvolali, co odvolali, a neslibují to, co slíbili, jak to známe z jedné naší pohádky.

A jinak? Docela dobré. Člověk se tam sice může spálit na slunci, nebo ‚se spálit‘, pokud by fotil vojenské a policejní objekty, ale zase tam nemají tolik kriminality jako v JAR. A hlavně je třeba smířit se s tím, co pramení z jejich chudoby. A nepočítat moc s kvalitními cestami, dostatkem čerpacích stanic a kvalitou služeb či bezproblémovým fungováním českých mobilů.