Víte, kdo se nejvíce zasloužil v posledních dvaceti pěti letech o záchranu  památek? Možná je to poněkud překvapující, ale především obyčejní dobrovolníci a nadšenci, kterým není osud pamětihodností lhostejný.

Rozhodně by pro nás mělo být inspirací, kolik úsilí tito lidé dokáží věnovat této vysloveně sisyfovské práci. Na jedné straně najdeme lidi, kteří nejsou ochotni ani třídit odpad a na straně druhé  nacházíme lidi, kteří dokáží vykonat opravdu mnoho pro kultivaci památek, krajiny a tím pro obecné blaho. A to nikoli jen nezištně v rámci dobrovolnictví. Tito lidé neváhají investovat jen svůj čas, ale velmi často i peníze.

Koupit si starobylý hrad

Věděli jste, že existuje celá řada lidí, kteří vlastní nějakou památku? Umíte si představit, že byste si koupili hrad, tvrz nebo bunkr z druhé světové války? Majitelé památku nejenže koupili, ale svými vlastními silami a především prostřednictvím vlastních prostředků ji rekonstruují.

Této ušlechtilé činnosti se ovšem nevěnují jen majitelé památek. Celá řada lidí opravuje majetek ve správě obcí. Majetek, ke kterému se ovšem zodpovědné úřady chovají spíše macešsky a proto vzniká celá řada spolků za záchranu památek. Jedná se především o chrámy, synagógy nebo židovské hřbitovy.
 

Najít sobě rovné

Proč to ti lidé dělají? Jednoduše proto, že je to baví. Tak jako někdo sbírá známky nebo si doma staví vlakovou dráhu, oni si zkrátka a dobře opraví hrad nebo kostel. Je to prostě jejich koníček, respektive pořádný kůň.

Někdy to ovšem možná připomíná spíše těžkou řeholi. Nejeden majitel vzácné nemovitosti přiznal, že jeho vášeň vážně ohrozila jeho vztah.
 
Na druhou stranu vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Dobrovolníci, kteří zachraňují památky jsou rozhodně v dobrém slova smyslu blázni. A jejich štěstím je, že se dokáží setkávat s podobnými blázny. A když dají společně ruce dohromady, dokáží učiněné divy. Samozřejmě každý takový projekt vyžaduje také dostatečnou propagaci a podporu veřejnosti a médií a čím více nadšenců se setká, tím více se dílu daří.