Domove, sladký domove   

Tak to má „nastaveno“ velká většina normálních lidí. Chtějí být doma a v klidu. Samozřejmě, že jsou i jiní. Takoví tuláci, například horolezec je doma jen když musí. Někoho prostě volají dálky, někdo je zase rád ve svém hnízdečku.  

Samozřejmě i běžný člověk si rád někam zajede, ale po návratu si většinou řekne, že tam bylo dobře, ale doma je doma. Je spokojen, že je zpět a hned začne se svými oblíbenými činnostmi. A také se někdy zaříká, že už by na dva týdny nikam nejel, ale za rok se na dovolenou vydává znova, aby po návratu zase opakoval tutéž větu. 

hezké bydlení

Někomu cizina nevadí a po domově ani nevzdechne. Jiný zase vzpomíná a rád. Velká většina těch, kteří jsou odloučeni kvůli práci například, si domova umí vážit. Další člověk má zase domov tam, kde zrovna spí.  

Bydlení doma je však bydlení doma a proti tomu je všude jen „nápodobně“.  

Kdekoli jinde si nesnažíme bydlení tak moc zpříjemňovat. Jeden důvod je ten, že víme o tom, jak krátkou dobu zde budeme. Takže to nemá smysl. Druhý důvod je takový, že nemáme k tomuto bydlení vztah. Prostě je to jen pokoj, kde budeme určitou dobu a tím to zvadlo. Basta fidli.  

moderní byt

Doma však zvelebujeme své bydlení v jednom kuse. Tu přineseme ze zahrádky kytku, nebo ji někdo někde ukradne, tu si vyměníme závěsy, nebo vymalujeme znovu celý byt. Což sice samo o sobě nepůsobí radost, ale starost. Radost je až pak po vykonané práci. Malování bytu je totiž činnost dosti o nervy, ale to jistě znáte sami. 

Koupě nového koberce také zpříjemní pohled na podlahu a nové osvětlovací těleso zase pohled na strop. Všechno ke všemu a máme byteček jako klícku. Jen aby to vydrželo.  

Snažíme se, staráme a tím nám vznikají okamžiky, kdy jsme doma skutečně nejraději a nevyměnili bychom to ani za milion dovolených na těch nejhezčích místech světa. Protože to úplně nehezčí je právě u nás doma.