Když má člověk – jak se říká – všech pět pohromadě, bere si v případě potřeby takovou půjčku, jež mu ideálně vyhovuje. Nebere si nic, co by zřejmě nezvládnul splácet, a nebere si ani takovou alternativu, u níž by příliš přeplatil. Jakmile se někde žádají za půjčené finanční prostředky příliš vysoké úroky a poplatky, jakmile tu dosahuje RPSN příliš vysoké hodnoty, je lepší dát od toho ruce pryč a najít si něco levnějšího.

A tak si nakonec rozumný člověk vezme takovou půjčku, která je pro něj dostatečně finančně výhodná, ba zřejmě nejvýhodnější ze všech.

Jenže nic v našem světě není neměnné. A tak i ten, kdo si vzal to nejvýhodnější, může dodatečně zjistit, že to není přesně to pravé. Časem se totiž mohou vynořit dejme tomu i výhodnější alternativy, dotyčný může dodatečně nalézt nějakou lukrativní nabídku, kterou prve nezaregistroval, a protože existuje i to, čemu se říká fixace, může dojít i k tomu, že se půjčka, kterou si dotyčný vzal coby výhodnou, změní k horšímu.

A má ten, kdo zjistil, že nesplácí to nejlepší, rezignovat? Má se smířit s tím, že už si zkrátka jednou svoji půjčku vzal, a tudíž u ní musí setrvat, dokud ji nesplatí?

Ne, nemusí tomu tak být. Existuje totiž třeba i možnost refinancování hypotéky.

Co takové refinancování znamená?

Pokud si to máme vysvětlit naprosto zjednodušeně, vezme si člověk v určité chvíli tu zrovna nejatraktivněji vypadající půjčku a touto splatí svoji dosavadní půjčku, jež se tak výhodnou být nejeví. Vlastně se tím vymění nevýhodná půjčka za výhodnější, a člověk pak má lepší podmínky, než jaké mu nabízel onen dřívější produkt.

Někdo dosáhne takovým refinancováním snížení úroků, někomu umožní tento krok úpravu výše splátek nebo délky splácení, někdy si lze tímto způsobem navýšit množství půjčených peněz. To záleží na okolnostech. Ale každopádně je refinancování dobrá věc. Proč by měl přece někdo platit víc, než musí, že?